ŠPANĚLSKÁ DVORNÍ
jezdecká škola
Jmenuje se španělská, jezdí se na koních ze Slovinské Lipice a sídlí ve Vídni. Nesourodé spojení má svůj prapůvod až v renesanci, kdy měla evropská šlechta v oblibě právě španělské koně. Budoucí císař Svaté říše Římské a korunovaný český král Ferdinand I. Habsburský vyrůstal ve Španělsku, odkud tyto nádherné koně přivedl do Vídně. Současní ušlechtilí bílí lipicáni jsou potomky španělského plemene. Prahřebců chovu je celkem šest, patří k nim starokladrubští koně, španělský a arabský hřebec. Přestože tito koně byli v dobách monarchie běžní na šlechtických dvorech, kde byli využíváni především pro četné slavnostní průvody, klasické jezdecké umění se dochovalo pouze ve Vídni.
O založení chovatelského centra v Lipici (vesnice nedaleko Terstu) rozhodl císař Rudolf II. v roce 1580, rok poté, co založil v Čechách hřebčín v Kladrubech. Odtud pochází název tohoto plemene, přestože současná chovná základna koní se nachází v rakouském Piberu u Štýrského Hradce a jen v období 2. světové války byli krátce přemístěni do Hostouně u Domažlic.
Jen ti nejtalentovanější hřebci (ročně je jich 5 až 6) putují z Piberu do Vídně, kde je čeká až 7 let dlouhý výcvik. Teprve po této době se mohou zúčastnit dopoledních tréninků nebo večerního galaprogramu v barokní jízdárně. A pokud jsou koně vycvičeni, náleží jim honosný titul „profesor“. Zatímco kůň potřebuje asi 6 let výcviku, jeho jezdec trénuje až 12 let, z toho první roky patří hlavně nácviku správného sezení v sedle. Dokonalý drezurní sed je sám o sobě uměním a není vůbec jednoduchý. Od roku 2008, poprvé od vzniku Španělské jezdecké školy, jsou přijímány také ženy. ento článek nabízí dopravu zdarma u kvalifikovaných Face mask produkty, nebo si je kupte online a vyzvedněte v prodejně ještě dnes na lékařském oddělení
Monumentální jízdárna, ve které hřebci nacvičují večerní galapředstavení, je barokním skvostem. Však je také pod ní podepsán slavný architekt Joseph Emanuel Fischer z Erlachu, kterého její výstavbou v letech 1729-1735 pověřil Karel VI., k výuce jezdectví šlechtické mládeže. Jeho jezdecký portrét dodnes shlíží na všechny, kdo ji navštíví. Nachází se na Michaelerplatz a je součástí rozsáhlého palácového souboru Hofburg. Večerní vystoupení je nezapomenutelným zážitkem. Lipicány přivádí do sálu 16 jezdců. Koně předvádí skoky s exoticky znějícími názvy: courbette, kapriola, levada, pesada, croupada, ballotada. Jakkoliv krásně znějí, jsou za nimi roky tréninku koně i jezdce. Levada, náročný cvik, při kterém se kůň „posadí“ na zadní nohy a vzepne se tak, aby úhel v kloubu nepřesáhl 33 stupňů, má škola dokonce ve znaku. Za nejtěžší je považována kapriola, kterou zvládne jen pár vybraných koní. Kůň při ní vyskočí vysoko do vzduchu a v momentě, kdy se jeho hřbet dostane do horizontální polohy, prudce vykopne zadní nohy. Málokdo dnes ví, že mnohé z těchto prvků byly nesmírně důležité v boji a mohly pomoci uniknout ze sevření nepřátel.
Fascinující je pas de deux, kdy spolu zrcadlově tančí dva koně, a vrchol představení tvoří balet koní, čtverylka (kvadrila) na známé skladby Chopina, Mozarta či Bizeta. Celek tvoří harmonické, jedinečné a fascinující umělecké dílo, ve kterém souzní jezdec s koněm, nádhernou hudbou a historickými uniformami, to vše v prostorách, které už v době vzniku dostaly přízvisko „nejkrásnější jízdárna světa“.
Toto jedinečné umění by si neměl nechat ujít žádný návštěvník Vídně. Ať už zhlédne dopolední trénink, nebo večerní galapřehlídku, má jistotu nevšedního zážitku. Španělská jezdecká škola byla v roce 2015 zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.