Martin Glaser:
Pracujeme s ohromným množstvím proměnných

Roku 2013 jste se stal ředitelem Národního divadla Brno, chtěl jste tehdy vytvořit Divadlo snů. Jak se daří tuto ideu realizovat?

Děláme maximum. Někdy si připadáme, že jsme ve zlém, či šíleném snu, ale většinou je tento sen nádherný. To především ve chvílích, kdy se po všem vynaloženém úsilí povede udělat krásné představení. Myslím, že když jsem tenkrát řekl tuto větu, neuvědomil jsem si, kolik práce to bude stát. Udělat ráj tady na zemi, o to se snažily generace našich předků. My je následujeme a nevzdáváme to.
 

Mění se tvář Národního divadla Brno i Divadelního světa Brno. Má to souvislost?

Myslím, že je důležité divadlu i festivalu onu tvář vůbec dát. Naše představa je vlastně velmi prostá. Mělo by se jednat o současnou, moderní tvář. Tvář která nelže, odráží dobu, ve které žijeme a nesnižuje nároky, které na sebe klademe. Přeci jen jsme veřejnoprávní divadlo. Nejsme instituce zřízená proto, aby primárně dělala zábavu. Máme pomáhat lidem zorientovat se v dnešním složitém světě a reflektovat jej. Jako ten pověstný kanárek v dole. Přijít občas dříve na to, že směřujeme někam do špatných končin dříve, než do nich opravdu dojdeme. Znamená to dělat pro společnost občas i bolavou a nepříjemnou práci onoho „Nastavení zrcadla“. Tvrdá realita někdy bolí. Na druhou stranu pěstováním takových žánrů, jako je opera a balet, můžeme vytvářet úlevně krásné světy.
 

Jaký vidíte další směr NDB?

Divadlo ke svému zdravému fungování potřebuje okolo 70ti inscenací a my každoročně přicházíme s šestnácti novými. Obnova repertoáru bude trvat dalších pět až šest let. Spoustu času zabralo původní směr NDB změnit a nyní po třech letech náš tým docela jasně ukázal, že stále kráčí po cestě, kterou proklamoval na začátku. Nyní potřebujeme chvíli jít dále a udržovat směr. Není správné každou chvíli směr měnit. Každý soubor nachází svou poetiku, způsob, jakým vypráví o světě, v němž žijeme. Chceme toto prohlubovat a chceme na sebe být stále náročnější, aby každá inscenace měla nějaké sdělení a byla na maximální úrovni z hlediska interpretace i celkového ztvárnění. Chceme nabízet špičkové moderní divadlo a až na této cestě nabudeme jistoty, můžeme ji rozšiřovat a ukazovat širší škálu záběru. V tuto chvíli je pro nás nejpodstatnější profilovat jednotlivé soubory, naučit se hrát spolu ve stylu, který přináší jeden každý šéf. Toto vyžaduje čas. Tým se neutvoří přes noc stejně, jako se přes noc nevytříbí role jednotlivých členů týmu. Potřebujeme jak velké hvězdy a tahouny, velké jádro i kolegy, kteří takzvaně jistí tým. Chceme,  aby byli všichni stejně dobří, aby jsme posílili naše slabé stránky a rostli dále jako čitelné moderní divadlo.
 

Když srovnáte NDB s divadelními domy v ČR a zahraničí?

NDB je výjimečné v ohromném potenciálu, který má. K dispozici jsou nám tři nádherné divadelní budovy. Zejména objekt Janáčkova divadla, který nyní restaurujeme, abychom zde mohli pracovat ještě lépe. Je nejlepším divadlem na dělání opery a baletu v této zemi. Máme obrovskou výhodu, že pracujeme ve zdravě konkurenčním prostředí. Znamená to, že ve městě nejsme sami a musíme se jasně profilovat. Fungujeme na evrospké kulturní křižovatce mezi Prahou, Budapeští, Bratislavou, Vídní, Polskem. Měli bychom mít ambici být leadrem, prvním nejlepším a nespokojit se s postem druhého největšího divadla. Máme úžasný potenciál v našich třech souborech a jsme producenty dvou velkých mezinárodních festivalů. Máme velikou šanci otevírat dveře a stavět pomyslné mosty do Evropy jak směrem sem, aby brnáci mohli vidět špičkovou světovou kulturu. Zároveň po těchto mostech vyjížsí do světa naše soubory.Ty ukazují co v naší malé zemi umíme vytvořit a zároveň prezenutjí i samotné město Brno, které dává 10% svého rozpočtu na kulturu. Mělo by se přispívat k tomu, aby se do Brna jezdilo za špičkovou kulturou. Jedním z našich cílů je zvýšit návštěvnost NDB zahraničními hosty. Rádi bychom, aby sem jezdil celý svět. Řekněme, že v řádu desítek až stovek diváků se toto daří. Na Janáčkův festival přijíždí diváci až z Ameriky, Japonska. Mnozí se vrací opakovaně. 

Není nic úžasnějšího, než když vás po ukoneční představení v Hongkongu zastaví pán z Japonska, poděkuje inscenaci a zeptá se, kdy zveřejníte program následujícího festivalu v roce 2018. Poněvadž ten minulý jej okouzlil.

My jezdíme na Eurovíkendy do Paříže, Říma, Milána a mnohé jsme již navštívili. Bylo by úžasné Brno zařadit mezi tato kulturní města. Aby lidé přijížděli a prodloužené víkendy naplněné kulturou, dobrou gastronomií a příjemnou atmosférou zažívali i zde. 

Jak hodnotíte brněnskou kulturu?

Brno nabízí mimořádně velkou nabídku. Možná na velikost města velkou až moc. Kolegové nebudou šťastní, že to říkám. Myslím, že Brno by v tuto chvíli potřebovalo větší hierarchii v kutuře. Říci, toto je jednička a vytvoříme jí podmínky evropské jedničky. Toto je dvojka a vytvoříme jí podmínky evrospké dvojky. Ale dělejme kulturu opravdu na evrospké úrovni. Brněnská kulturní scéna neskutečně kypí a žije, stále vznikají nové a nové věci. Otázka však je, na co všechno máme prostředky. Tento systém nemůže vše, co se zakládá uživit. Brněnská kultura potřebuje velmi sofistikovanou a velmi důslednou evaluaci. Taktéž podniky, činící si nároky na podporu z veřejných zdrojů, by měly procházet pravidelným hodnocením jejich kvality, potenciálu a smysluplnosti. Je důležité hodnotit nejen potenciál, ejho velikost a povahu, ale i jeho naplnění zpětně. Mít odvahu říci si „toto byl skvělý nápad, ale nepodařilo se ho dotáhnout do takové podoby, abychom věděli, že kupříkladu za padesát let z toho bude skvělý podnik. Pojďme tedy dát šanci jinému projektu.“
 

Jak hodnotíte celkově snahy města podporovat kulturu?

Problémem brněnské scény je stálé přidávání dalších a dalších projektů bez evaluace a těch natažených rukou je čím dál více. Nemáme odvahu k tomu hodnocení a řezu. Každý pěstitel stromů ví, že pokud chce vypěstovat krásný strom, musí mít odvahu k řezu. Za deset let je strom krásnější, silnější a bez tohoto zásahu byvám zplaněl.

Kdykoli se bavím s kolegy ze zahraničí a zmíním, že město dává do kultury téměř 10% rozpočtu, tak tomu nikdo nechce věřit. Vypadá to, že se jedná o obrovské peníze, ale vzhledem k množství aktivit, kteér se financují jsou prostředky bohužel nedostatečné. Je stále více zjevné, že současné prsotředky pro NDB nestačí. Jsme vystaveni nelítostnému srovnání se scénami ve světě. Dnes se můžete na internetu podívat, jak vypadá špičková produkce činohry, baletu a opery kdekoli ve světě. Diváci toto samozřejmě chtějí. Zároveň jsme nuceni fungovat na mezinárodní scéně a v řadě oborů vyplácíme evropské honoráře, které však sháníme v českém modelu fungování. Je skvělá zpráva, že město se snaží vyjít maximálně vztříc a začíná se obnovovat technologická základna divadla i samotná budova Janáčkova divadla. Za což jsem velmi vděčný.

Bez kraje, města a v ideálním případě osvícených mecenášů potenciál Národního divadla Brno nepůjde naplnit. Bez peněz to opravdu nejde. Je úžasné, že i Jihomoravský kraj udělal první krok a z roku na rok navýšil desetinásobně svoji podporu. V ideálním světe by svou podporu desetinásobně navýšil i stát a oslovovaní úspěšní brněnští podnikatelé by nám pomohli. V současné chvíli mohu na prstech jedné ruky spočítat velké úspěšné firmy, které mají chuť společnosti, která jim úspěch umožnila něco vrátit ve formě podpory takto významné instituce, jako je NDB. V posledních dvou letech ukazujeme, na co všechno máme. Naše úspěchy, které za náma stojí jsou neoddiskutovatelné. Dostáváme ceny, jezdíme na mezinárodní festivaly, jsme schopní obstát v zahraničí mezi soubory, které mají k našemu rozpočtu přidanou ne jednu, ale dvě nuly. To je zkrátka úžasné.

Stále se rozvíjí velký trend spektakulárnosti a velmi výpravných inscenací. Doba je nesmírně vizální a diváci očekávají, že každé představení bude velká událost. To znamená, že ani v bohatých divadlech zdroje nestačí a velká operní divadla se dnes na mnohá představení spojují a sdružují své prostředky. My bychom se velmi rádi do těchto koprodukčních řetězců zapojili. Ale na to nám právě chybí ta jedna nula v rozpočtu. Stále v tuto prestiž, kdy bychom byli vnímáni jako rovnocenní partneři světových divadelních scén, doufáme.

Jaké předstasvení Vám za vaši dobu působení v divadle nedalo spát?

Mám spoustu představení, na která jsem pyšný a vím, že nevznikala vůbec lehce. Kladla na jejich tvůrce velké nároky. Ať se jednalo o Káťu Kabanovou, Epos o Gilgamešovi, Hry o Marii,Louskáčka. Všechny tyto inscenace velmi hluboko pod kůží a zároveň by bylo bláhové, že ze sedmnácti produkcí do roka se všechny povedly. Pro nás bylo velmi důležité analyzovat proč se nepovedly a snažíme se ty chyby už přístě nedělat. Divadlo je velmi záludné v tom, že pracujete na každé inscenaci s velkým množstým lidí a jeden každý, který musí podat výborný výkon. I přes vešekrou snahu vše promyslet a ohlídat se může nezdar stát, pracujeme s ohromným množstvím proměnných.

Jakou inscenaci za poslední rok byste označil jako srdcovou záležitost?

Pro mě je úžasné ,že musím přemýšlet, kterou jednu z těch, co mne hluboce zasáhly, vybrat. Mohl bych říci, že mne hluboce oslovila Káťa Kabanová, Modrovousův hrad, Paní z moře, Chvění.... Ale já jsem byl nesmírně silně zasažený Láskou na dálku, což je současná finská opera. Síla hudby té inscenace a výkonů byla opravdu neuvěřitelná. Nemohu se dočkat, až budeme mít divadlo opravené a budu se moci na toto představení podívat znovu.