Ladislav Špacek:
Ohleduplnost, empatie a slušnost
S Ladislavem Špačkem jsme se potkali na společenské události „Snídaně s N“. Pan Špaček se rád účastní akcí, které jsou trochu jiné než jeho velké přednášky. A právě „Snídaně s N“ je přátelskou a komorní atmosférou velmi příznivá i našemu následujícímu rozhovoru. Koncept Nadi Labanové navazuje na seminář Etiketa u stolu. Dnešní snídaně se týká především dam a ženské etikety. „Naďa je projektovou manažerkou mých knih a jsem velmi rád, že jí já na oplátku mohu přispět svými vstupy a komentáři během jejích besed,“ říká Ladislav Špaček.
Jste známý pro svou výuku etikety. Cítíte v českém prostředí zlepšení?
Bezpochyby ano. Stále více lidí vnímá etiketu jako nezbytný předpoklad úspěchu v jejich společenském, osobním i profesním životě. Začínají si to uvědomovat především manažerské vrstvy, které etiketu potřebují ke svému profesnímu růstu a úspěchu. Pokud nabízíte stejný či podobný produkt jako vaše konkurence, čím můžete zaujmout? Nezpochybnitelnou konkurenční výhodou je příjemné vystupování, upravený zevnějšek, dokonalá znalost pravidel etikety při stolování, předávání vizitky, představování... Být příjemným společníkem, se kterým se klient bude chtít setkat i příště, to je ta výhoda oproti ostatním konkurentům. Na osobním kontaktu závisí většina opakovaných obchodů. Stále více firem si toto uvědomuje a začíná své manažery vést ke zdokonalování v oblasti etikety. Též mnoho podnikatelů již cítí potřebu své nedostatky v této oblasti odstranit.
Širší veřejnost se stále více zajímá o pravidla etikety. V uplynulých dvaceti letech cítím znatelné zlepšení. Mírně tento trend komplikuje tendence k větší ležérnosti, uvolněnosti a pohodlí převážně v pánském oblékání. Spousta mužů dává přednost pohodlí oproti tomu, jak slušně vypadají. Vytrácí se to, co bylo pro naše dědečky a tatínky samozřejmé. A to, že se oblékali dle společenských událostí. Jiné oblečení volili ráno do kanceláře, odpoledne na návštěvu, do restaurace a divadla, či odpolední procházku v parku s manželkou.
Dodržujete pravidla etikety i za zavřenými dveřmi?
Etiketa není soubor pravidel, která uplatňujeme v různých situacích a můžeme se rozhodnout zda je následovat, či ne. Nad vším tím řádem leží to nejdůležitější – ohleduplnost, empatie a obecná slušnost. Prvky, které nemůžeme pověsit na věšák, jakmile přijdeme domů. Etiketa je životní styl. Není vynutitelná. Když uvidím, že někdo špatně drží vidličku, nemůžu zavolat policii. Oni nepřijedou. Etiketa je odhodlání a rozhodnutí těch ušlechtilých, kteří se rozhodli vzít na svá bedra břemeno chovat se ušlechtile, laskavě a příjemně vůči svému okolí. A to za každé situace, v kanceláři, na ulici, doma, v restauraci. Proč by měla být nějaká výjimka? Je to naše svobodné rozhodnutí a v něm bychom měli setrvat. Někdo si myslí, že když přijdeme domů, tak se už nebude chovat podle etikety. Co to znamená? Že budeme jíst rukama, nepoděkujeme manželce, že uvařila večeři? Existují různé formy chování. Dle situace volíme adekvátní formu oděvů a chování. Na galavečeru s britskou královnou je rozhodně více sebeodříkání než na večeři s kamarády. Je důležité tyto žánry chování rozlišovat. U táboráku v obleku nebo v Národním divadle v džínách budu působit směšně. Schopnost přizpůsobit se okolí, v němž se pohybujeme. To je to největší umění emoční a sociální inteligence.
Co považujete za největší prohřešek oblékání žen ve společnosti?
Ženy mají geneticky k oblékání daleko větší vlohy než muži a jsou svou výchovou vedeny k péči o svůj vzhled. Holčička již v pěti letech přemýšlí které šatečky si obleče do loutkového divadla. Chlapa to nenapadne do padesáti. Mužům je to jedno. Ženy jsou ty, které přemýšlejí co si obléci. V pestrosti oblečení se odráží jejich osobnost. U mužského oblečení se jejich osobnost uniformizuje. Kupříkladu na plese muži vypadají jeden jako druhý v černém obleku, kravatě a bílé košili. Ženy jsou tím překvapivým, kreativním a pestrým prvkem. Dvě ženy na plese si nejsou podobné. Ženám nemůžeme nic poručit. Mužům, kteří se o oblékání tolik nezajímají, jsou dána pravidla a mantinely. Ženy si mohou dovolit úplně všechno.
Volnost oblékání u žen je právě tím komplikovaným prvkem. Pokud nemůžeme určit pravidla, těžko určujeme prohřešky. Vkus je soukromou věcí osobnosti. Doporučené tendence a historické tradice jsou pouze jakýmisi vodítky, ale zakázat ženě kupříkladu růžovou barvu, či jí určit, na který knoflík si má zapnout sako, nelze. Má žena krátkou sukni a je s ní spokojená ona i její okolí? Zakázat jí to nemůžete. Těžko můžeme definovat dámské oblékání celkově. Je však možné určit pravidla pro oblékání žen v businessu. Tam jsou kladeny jasně definované požadavky.
V současnosti připravujete novou knihu, na co se v ní můžeme těšit?
Napsal jsem již dvacet knih o etiketě s různým zaměřením. Pro manažery, pro celou rodinu, pro puberťačky, pro malé děti od tří let „Dědečku vyprávěj“, od pěti let „Dědečku ještě vyprávěj“. Třetím dílem je „Dědečku, už chodím do školy“. Tuto trojici jsem začal psát pro svoji vnučku. Nyní jsem si řekl, že bych rád své knihy zastřešil jednou komplexní a konečnou knihou „Etiketa“. Nejde o zaměření na jednotlivé skupiny, ale o pojetí etikety v celém jejím rozsahu. Zabývám se kupříkladu prvním rande, maturitou, promocemi, plesy. To jsou situace, kdy by měl člověk vytáhnout z knihovny Špačka.