Tom Havlásek:
Pocta legendám motorsportu

Sedíme s Tomem Havláskem v jeho brněnském ateliéru. Okolo nás jsou obrazy připravené na jednu z jeho zahraničních výstav. Kromě již tradičního Tomova formátu 95x95cm zde vidím i širokoúhlá obdélníková plátna, na která se nyní zaměřuje. Kontrast abstraktního pozadí obrazů s realistickým vozem v popředí v sobě pojí expresivně abstraktní malbu s detailním vykreslováním karosérie. Výrazné syté barvy Tomáš nanáší špachtlí, štětci i koštětem.

Tomáši, odkud se vzala Vaše vášeň pro motorsport a malbu?

Vyrůstal jsem v blízkosti brněnského okruhu a s rodiči jsme pravidelně chodili na závody. Nový Masarykův okruh se stavěl v roce 87, což mi byly tři roky. I tak si pamatuji, jak se procházíme po tribuně a pod námi jezdí obrovské parní válce a hutní nový asfalt. O dva roky později jsem s tátou byl na svých prvních závodech. Zkoušely se nové prototypy a jeden z nich začal hořet v nedaleké zatáčce. Vybavuji si černý dým stoupající k nebi a silné emoce. Rychlá jízda, krásné stroje a adrenalin mne fascinovaly a motorsportu jsem propadl. V rodinném albu mám fotku jako dvouletý z roku 1986, na které sedím za stolečkem s pastelkou a kreslím obrázek do soutěže pro děti. Malování mě fascinovalo zkrátka od narození.

Jaké období automobilového závodění malujete nejraději?

Zlatá éra motorsportu je bezedné téma plné silných příběhů, emotivních momentů a překrásných strojů. Obdivuji sportovní vozy z Le Mans, především ty z let šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých. Stroje tehdy nebyly řízené počítači, ale opravdovými jezdci. Jejich umění a životní příběhy mne fascinují. Současné závodění pro mě již nemá takovou atmosféru a adrenalin. U mých obrazů nejde pouze o auta. Plátno vypráví příběh vozu a jeho jezdce. Veřejnosti je asi nejznámější příběh Nikiho Laudy a Jamese Hunta, který byl zfilmován pod titulkem Rivalové. Jejich letitý souboj jsem pojal jako momentku z jejich závodu na širokoúhlém plátně doplněnou o dva čtvercové portréty jezdců. Ihned po domalování si série našla své majitele. Obrazy putují do Brna, z čehož mám pokaždé velkou radost, a do Kanady.  Svou prací připomínám mnoha fanouškům motorsportu dávno zapomenuté okamžiky spojené s jejich dětstvím. Já bohužel tuto zlatou éru nezažil a čerpám pouze z fotografií a záznamů. Jako předlohy používám také své záběry ze závodů automobilů v Le Mans či Monaku. Již tradičně navštěvuji červnové závody Le Mans 24 hodin a Le Mans Classic. Po dobu jednoho měsíce pravidelně vystavuji v Le Mans Legend Cafe, které je úzce spjato se závodním okruhem.

Máte oblíbené vozy?

Mými favority jsou vozy Porsche. Nádherná auta jsou Lancia Stratos, Porsche 917‚ 65 Shelby Cobra Daytona, či Ferrari 126CK‚ 81. Mým velkým snem je pořídit si předválečný závodní vůz Bugatti. Za touto automobilkou stojí silný příběh nejslavnější české závodnice Elišky Junkové.  Letos se chystám prozkoumat její stopu na Sicílii, kde Junková dosáhla jednoho z největších úspěchů své kariéry v závodě Targa Florio.

Kdo jsou vaši klienti a jak s nimi komunikujete?

Destinace, kam moje plátna putují, jsou velmi rozlišné. Kupříkladu zanedlouho vezu dvě plátna do Sain Tropez, kde již na ně čeká kupec. Přímo pro něj jsem maloval Ferrari 250 GTO, které je jeho i mojí srdcovou záležitostí. Rád potkávám svoje zákazníky,
osobní kontakt je obohacující pro obě strany. Rád přidávám svým obrazům další rozměr právě osobní komunikací, seznámením se s kupcem. Nejraději bych všechny kupce viděl osobně, ale díky velkým vzdálenostem to není možné. Obrazy často putují přes půl zeměkoule. Velmi často se prodávají do Ameriky, Německa, Francie. V poslední době také roste zájem i na asijském trhu. V posledním půlroce zaznamenávám zvýšenou poptávku i v Čechách. V Brně mám několik sběratelů, kteří jsou fanoušky motorsportu. Někteří z nich jsou mými příznivci již od počátku a v jejich sbírce tedy lze vidět průřez vývojem mojí malby. Zakládám si na mezinárodním zájmu o má díla a na jméně, které jsem si v zahraničí vybudoval. 

Z každého originálu vytvářím tištěné reprodukce na plátně ve velmi limitovaném nákladu 25ks. Jak rád říkám, pět kusů na kontinent. U obrazů s automobilovou tématikou tvoří malíři reprodukce standardně. Já se však chci držet pouze u limitovaných sérií. U akademických malířů to není tak běžné.

Jsem rád za možnost si s kupci alespoň psát na dálku. Rád říkám „Kupujte umění od živých umělců, ti mrtví to již nepotřebují.“ A právě konfrontace s umělcem je další rovina díla, která jej podle mne posouvá dále. Pro mou práci je propagačním nástrojem Facebook. Pravidelné příspěvky a více než 6800 sledujících šíří povědomí o obrazech téměř virálně. Právě kvůli zahraničním kupcům je internetové prostředí propagace nejideálnější.

Jaký je vývoj vašich obrazů?

Jsou pořád detailnější. Proto jsem opustil špachtli a více se věnuji akrylovým barvám nanášeným štětci. Pozadí však stále zůstává velkou show a prostorem pro velkou realizaci náladů, dojmů a spontánnosti. Pozadí nanáším rukama, špachtlí i koštětem. Často jde o hru náhody. 

Co vás čeká letos? Jaké plánujete výstavy?

V březnu již jako tradičně ukážu svá díla v Brně v rámci Classic Show 2017, která se zaměřuje na historická vozidla. Na Sicílii budu v dubnu vystavovat při příležitosti závodu Targa Florio. Loni v květnu jsem v Monaku při závodech vystavoval v hotelu Columbus, který patřil Davidu Coulthardovi. Letošní rok prezentuji své obrazy v Monalisa Motorsport Gallery, jejíž ředitel má několik mých obrazů ve své soukromé sbírce. V červnu již jako každoročně chystám výstavu v Le Mans. Trávím více než půl roku cestováním mezi Monakem, Le Mans a dalšími lokalitami spjatými s motorsportem.

Je téma, které byste rád zpracoval?

Již delší dobu si pohrávám s tématem „out of format“, které jsem v obrazech již několikrát uchopil. V hlavě však mám myšlenku na zcela jiné pojetí vystoupení z formátu obrazu. Ikonická momentka zachycující Nika Rosberga při výskoku po výhře v Abu Dhabi mne přímo vybízí k propojení obrazu a sochařského díla.