Petr Kapoun z TRL Space
Brněnské družice změní to, jak se díváme na Zemi i na Měsíc
Podnikatel, který stál u rozvoje českého vesmírného průmyslu a dnes vede společnost TRL Space, mluví s klidem o družicích, lunárních misích i globálních ambicích, s nimiž z jižní Moravy míří do Afriky, Asie i hlubokého vesmíru. V rozhovoru jsme se vrátili k jeho profesní cestě, k misi TROLL i k tomu, proč právě Brno vytváří pro kosmické technologie mimořádně úrodné podhoubí.
Co vás přitáhlo k „vesmírnému“ oboru?
Kdybych začal úplně od kořenů – jsem rodilý Brňák, i když jsem tu nějakou dobu nežil, a už od základní školy jsem měl možnost být v kontaktu s tím, co dneska považuju za jeden z klíčových důvodů, proč má Brno k vesmíru tak blízko: s hvězdárnou a planetáriem. Brno v tomhle bylo a pořád je díky nim mimořádně aktivní. Vesmír mě fascinoval už jako malé dítě. Zajímavé ale je, že mě tehdy neuchvátily ani tak hvězdy nebo planety, což je asi to, co si člověk s planetáriem spojí jako první. Mě paradoxně mnohem víc zaujala technologie.
Tedy spíše než vesmír samotný vás zaujalo to, jak vesmír objevovat?
Vybavuju si, že někdy v první nebo druhé třídě byl v planetáriu pořad věnovaný družicím, a právě ten mě úplně nadchl. Jasně, měl jsem rád i promítání hvězd pod kopulí, ale ty technologické pořady pro mě byly ještě silnější. Fascinovalo mě, jak to celé funguje, co všechno člověk dokáže poslat do vesmíru a k čemu to pak slouží.
Původně jste ale při studiu tímto směrem nemířil?
Ten zájem mě držel až někdy do střední školy. Pak to ale přišlo do fáze, kterou asi zná hodně lidí: člověk začne řešit jiné věci a zároveň tehdy u nás vlastně vůbec neexistovala představa, že by šlo jít studovat něco, co by vedlo přímo do kosmického průmyslu. Ten tady sice v nějaké historické podobě existoval, ale nebyl to obor, o kterém by se běžně mluvilo jako o životní cestě. Buď se mluvilo o letectví, nebo o technice obecně, ale o vesmíru prakticky ne. Takže jsem si tehdy řekl, že to byl krásný dětský sen, ale asi ne moje profesní dráha.
Jak jste se tedy k oboru nakonec dostal?
Potkal jsem Lanfranca Zucconiho, zakladatele SAB Aerospace, člověka s obrovskou, čtyřicetiletou kariérou v italském vesmírném průmyslu. Když jsme se poznali, bylo mu asi pětašedesát a bylo na něm znát, že pochází z prostředí, kde ten obor má tradici a hloubku. Potkali jsme se vlastně náhodou, ale byla to přesně ta chvíle, kdy se vám vrátí příležitost, o které jste si myslel, že nikdy nepřijde. Já po ní skočil, začali jsme budovat SAB v Česku a hlavně – on mi předal obrovské know-how. Dal mi v podstatě „školu“, kterou jsem během studia neměl. A já se do toho pustil naplno.
Jaký byl úplně první projekt, na kterém jste se v SAB Aerospace podílel?
Úplně první projekt, který jsme dostali, přišel od německé firmy OHB, šlo o komponenty pro misi ExoMars – rover zkoumající povrch Marsu. Byl to vlastně krásný začátek, protože tehdy jsme v Brně měli opravdu maličký tým. Takže jsem byl u toho projektu opravdu ve všech rolích: řešil jsem řízení projektu, kontrolu kvality, technické řešení, komunikaci. Dneska na to máme celé týmy lidí.
Které projekty z vašeho působení v SAB Aerospace ve vás zůstaly nejsilněji?
Zásadní byl určitě dispenzer pro raketu Vega. V té době ještě nebylo běžné, že evropské rakety vypouštějí větší množství družic najednou, tak jak jsme na to dnes zvyklí nebo jak to dlouho známe z Ameriky. My jsme tehdy jako poměrně mladá brněnská pobočka vysoutěžili stavbu a dodání dispenzeru, tedy v podstatě stožáru, na který je možné umístit více družic. Při tom prvním letu jich bylo, pokud si dobře pamatuju, třiapadesát. A ten projekt dodnes žije dál, raketa Vega ten systém pořád používá. Druhý výrazný projekt byla mise PLATO, tedy sonda, která bude v hlubokém vesmíru hledat planety podobné Zemi.
Kde se ve vás vzalo rozhodnutí jít dál a založit vlastní firmu?
Chtěl jsem se posunout dál ve své vizi toho, co by kosmický průmysl měl být a co bych v něm chtěl dělat. A ta vize měla dvě linky. Tou první byly družice. To je technologie, která přináší na Zemi informace, služby, konektivitu, aplikace. Už u dispenzeru pro Vegu jsme potkávali firmy, které ty družice umějí stavět a montují je na ten náš stožár. A já jsem si tehdy říkal, že bych chtěl být na té druhé straně. Ne stavět jen dílčí mechanickou část, ale celé komplexní zařízení, které spojuje mechaniku, elektroniku, software, kameru a všechno ostatní.
A druhá linka?
Tou druhou linkou bylo nepracovat jen pro Evropskou kosmickou agenturu nebo být subdodavatelem pro velké západoevropské firmy, jako jsou Airbus nebo OHB. Samozřejmě je radost pro takové firmy pracovat, ale vy se nikdy nedostanete k tomu koncovému zákazníkovi. A já jsem postupně začal vnímat, že ten zákazník je vlastně všude kolem nás. Každý z nás je svým způsobem zákazníkem vesmíru – jen si to často neuvědomujeme, protože ten vztah jde přes data, přes služby, přes aplikace.
Takže jste chtěl začít vyrábět družice pro konkrétní subjekty.
Přemýšlel jsem ještě dále. Pokud dokážete postavit družici a z ní dobře prodávat data, najednou je můžete poskytovat zemědělcům, státům, firmám, různým institucím. A to je podle mě ten skutečný vrchol: nevytvořit jen hardware, ale celou misi až po finální informaci v podobě, jakou zákazník potřebuje. To je pro mě skutečný kosmický průmysl.
Která má, mimo jiné, i ambice zkoumat Měsíc.
Ano, Měsíc jsme do naší vize přidali od začátku. Máme formulovaný cíl, že v roce 2030 dostaneme českou vlajku na Měsíc – obrazně řečeno, tedy že se tam dostanou české technologie. Takže od začátku jsme budovali dvě věci současně: kompetence pro stavbu družic a zároveň vědecké lunární mise. Dnes máme tři lunární vědecké mise v úvodních fázích, pořád ještě pod Evropskou kosmickou agenturou. Uvidíme, která se dostane až do realizace, ale ta ambice tam je pořád stejná.
Například zkoumat jižní pól?
Ano, to je jedna z našich lunárních linií. Jedna z našich původních misí je LUGO, ta se soustředí na lávové chodby na Měsíci. To je naše starší a větší mise. Postupně se z ní ale „vyklubala“ menší sesterská mise LUMI, která se soustředí právě na mapování jižního pólu Měsíce ve vyšším rozlišení. Dnes máme mapování v rozlišení přes pět metrů, což zní možná dobře, ale když chcete bezpečně přistávat a nevidíte pětimetrový kámen, tak to úplně nestačí. Cílem je tedy vytvořit detailnější mapu jedné z nejdůležitějších oblastí na Měsíci. Právě jižní pól je totiž považovaný za velmi perspektivní přistávací zónu a zároveň jde o oblast, kde je velký výskyt surovin, včetně vodíku, tedy i potenciálního paliva.
A co ten výzkum lávových chodeb? Proč je důležitý?
Dnes víme nebo velmi silně předpokládáme, že pod povrchem Měsíce existují rozsáhlé podzemní systémy. Už byly zachyceny některé vstupy do těchto prostor. A nejsou to jeskyně, jak si je představujeme na Zemi. Bavíme se o gigantických strukturách, klidně v průměru desítek kilometrů. A proč je to důležité? Protože povrch Měsíce je extrémně nehostinný. Dopadá na něj velké množství meteorického materiálu, je tam silná radiace, velké teplotní výkyvy. Kdežto v podzemí je prostředí stabilnější. Pořád drsné, ale stabilnější. To je důležité jak pro techniku, tak pro člověka. Pokud se opravdu bavíme o návratu člověka na Měsíc a třeba jednou i o vybudování nějaké základny, tak dává velký smysl, aby byla právě v podzemí.
Jak důležitý je pro Brno obor Space Applications na VUT?
Zásadně. Kosmické vědy mají svoje specifika, a přece jen se liší od klasického letectví, elektrotechniky nebo strojírenství. Na programu Space Applications je výborné to, že je zaměřený na system engineering, tedy na celkový přehled. Nejde o úzkou specializaci, tu člověk získá v praxi. Jde o to, že student pochopí, jak se tvoří celá mise jako systém. Hodně absolventů už dnes u nás pracuje a pravidelně bereme i stážisty. Máme zkušenost, že jsou na práci ve vesmírném průmyslu opravdu dobře připraveni.
Znamená to ale, že člověk musí mít vystudovaný přímo space obor, aby se do vesmírného průmyslu dostal?
Vůbec ne. A to je důležité říct. Vesmírný průmysl je obor, kde se potkává obrovské množství profesí. Potřebujete fyziky a matematiky kvůli drahám a výpočtům. Potřebujete strojaře, elektrotechniky, softwaráře. Potřebujete odborníky na kvalitu, materiály, testování. Potřebujete lidi, kteří mají manuální zručnost a umějí přesně integrovat zařízení. Potřebujete právníky, protože vesmírné právo je samostatná a velmi zajímavá oblast. Potřebujete ekonomy. A samozřejmě vědce, geology, odborníky na konkrétní výzkum.
Zpátky k TRL Space. Jedním z vašich nejviditelnějších projektů je družice TROLL. Jak byste laikovi vysvětlil, o co jde?
Když to vezmu technicky, TROLL je družice s hyperspektrální kamerou. Vidí v mnoha různých vlnových délkách spektra. Klasický satelitní snímek si člověk představí jako něco ve stylu Google Maps – prostě optický obraz. Jenže hyperspektrální kamera vidí mnohem víc než lidské oko.
Jaké je praktické využití?
Díky tomu umíme třeba určit množství chlorofylu v rostlinách, a tím pádem jejich zdravotní stav. Umíme vyčíst množství vody nebo hnojiva v půdě. Umíme identifikovat některé neorganické materiály. Typicky třeba řešíme monitoring nelegálních skládek, protože i když jsou zarostlé nebo částečně skryté, ten
materiál jsme schopni přečíst. V tom je ta technologie unikátní. Když jsme TROLLa začínali, byl hyperspektrální satelit ve vesmíru v podstatě jeden.
V čem je TROLL přelomový pro vás jako firmu?
Ve dvou rovinách. Ta první je technologická. Chtěli jsme dokázat, že umíme stavět družice a celé mise tak, aby zákazník nedostal jen hardware, ale opravdu kompletní službu. To znamená nejen družici, ale i její vypuštění, operování, stahování dat a finální softwarové rozhraní, ve kterém si zákazník ta data čte a pracuje s nimi. A ta druhá rovina je obchodní. Věděli jsme, že největší trh v kosmickém průmyslu jsou data. Když se podíváte na objem trhu, tak kolem osmdesáti procent dělají právě služby a data. A proto jsme udělali i to, že jsme si postavili vlastní soukromou družici, abychom z ní prodávali data. To už je model, který je hodně „americký“, ale my jsme si řekli, že to chceme udělat i odsud, z Brna.
Jak se technologie posouvá s tím, jak na ní pracujete?
Už dnes stavíme TROLL nové generace, mnohem pokročilejší, který reaguje na to, co jsme zjistili, že je potřeba zlepšit. Takže TROLL nebyl finální produkt, ale první důležitý krok k němu. Ve vesmíru je teď jeden TROLL. Cílový stav našich vlastních TROLLů je pět. Ale celé to není jen o našich vlastních satelitech. Zvlášť v Africe a ve východní Asii už máme několik nabídek na TROLL nové generace pro konkrétní státy, které si ty satelity chtějí pořídit pro své vlastní účely.
Máte i další projekty, které možná není tolik vidět?
Těch věcí je hodně. Všechno ale souvisí s tím, že chceme budovat skutečně komplexní kapacitu. Nejen postavit družici, ale mít kolem ní celý ekosystém technologií a služeb. Jedna věc, která možná neproběhla médii tolik, jak by si zasloužila, je mise EnVision. Tu jsme vysoutěžili loni pro Evropskou kosmickou agenturu. Je to vedle Měsíce další obrovská výzva. Podařilo se nám sestavit brněnské konsorcium, opět s účastí některých firem z Brno Space Clusteru, a dodáváme elektronická zařízení pro sondu, která poletí k Venuši někdy kolem let 2031–2032. Je to projekt, na který jsme opravdu hrdí, protože už se bavíme o průzkumu hlubokého vesmíru. A to je inženýrsky mimořádně náročná disciplína. Vedle Měsíce je to pro nás taková výkladní skříň toho, kam až se dá z Brna dojít.
Co přesně bude EnVision na Venuši dělat?
Ta sonda má proniknout do atmosféry Venuše a zkoumat její složení. Vědecky je to nesmírně zajímavé, protože Venuše měla mít v zásadě podobný geologický vývoj jako Země. Teoreticky to měly být dvě velmi podobné planety. Jenže nestalo se. A vědci předpokládají, že odpověď na to, proč se jejich osudy rozešly, bude právě v atmosféře a jejím složení.
Proč se podle vás zrovna v Brně vesmírnému průmyslu tak daří?
Protože Brno historicky bylo průmyslovým centrem a vesmírný průmysl na tradiční průmysl velmi silně navazuje. Potřebujete přesné obrábění, elektroniku, software – a to všechno tu bylo a je. Kosmický průmysl má sice velmi vysoké nároky na kvalitu a přesnost, ale kompetence, na kterých stojí, nejsou pro Brno cizí. A právě po vstupu Česka do Evropské kosmické agentury v roce 2008 přišly první zakázky v těchto oblastech. Elektronika, software, konstrukce, obrábění… a firmy tady na ně přirozeně navázaly. Postupně si budovaly know-how a rostly až k dnešním komplexnějším systémům. Koncentrace vesmírného průmyslu v Brně není náhoda. Je to přirozené pokračování průmyslové tradice regionu.
Jakou roli v tom hraje Brno Space Cluster?
Brno Space Cluster vznikl s jasnou vizí: spojit regionální firmy do jednoho funkčního celku tak, aby byly schopné společně řešit větší a komplexnější zakázky. Každá firma umí něco jiného, ale dohromady dokážeme pokrýt velkou část potřeb pro vesmírnou misi. A cluster měl od začátku fungovat i navenek. Jako značka, která vyváží brněnské space know-how do světa. Když přijde velký zahraniční zákazník, nejde o to, aby se díval na jednotlivé malé firmy, ale aby viděl ekosystém, který je schopný mu dodat řešení.
Jaké jsou další funkce clusteru?
Vzdělávací a popularizační. Chtěli jsme pomoci vzniku oborů, jako je Space Applications, ale nezůstat jen u jednoho programu. Potřebujeme širší vzdělávací podhoubí, víc oborů, víc lidí, víc zájmu o techniku. A to se na regionální úrovni dělá snáz než celostátně. Právě v tom je síla clusteru. Je blízko firmám, školám i konkrétním problémům. A ten největší problém je dnes jasný: nedostatek lidí. To je brzda růstu prakticky všech firem v našem prostředí.
Co podle vás znamená Česká cesta do vesmíru a let Aleše Svobody pro český a brněnský kosmický průmysl?
Určitě je tam popularizační rovina. Země, která má astronauta, najednou dostane vesmír do škol, do médií, do veřejného prostoru. Děti se o tom baví, učitelé to řeší, roste povědomí. A to je strašně důležité, protože právě z toho vzniká budoucí pracovní síla a budoucí nadšenci, které pak firmy jako my mohou zaměstnat. Pak máte technologický a vědecký aspekt. Astronaut není jen marketingový symbol. Je to i konkrétní příležitost pro výzkum. Kolem letu Aleše Svobody vzniká řada experimentů a projektů, které by bez něj neměly šanci se realizovat. A to je přesně i náš případ s nanoroboty. Bez českého astronauta by takový experiment Ostrava na ISS nedostala. Takže kolem toho opravdu vzniká nová vědecká a průmyslová vrstva.