More selected projects

Naďa Labanová:
Madam Etiketa

 

Odbornice v oblasti dámské etikety, módy, stylu, historie odívání a protokolu. Kromě seminářů pro firmy, instituce a jednotlivce pořádá populární programy etikety pro děti. Spolupracuje s řadou módních návrhářů i osobnostmi z různých oborů (medicína, historie, dějiny umění apod.), kteří její semináře doplňují.

 

 

Studovala jste lékařskou fakultu, poté přešla a úspěšně absolvovala Tělovýchovný institut v Bratislavě, pedagogickou fakultu, filozofickou fakultu, management cestovního ruchu, pedagogiku, věnovala se krasobruslení… To je hodně široký záběr. Co Vás přivedlo k etiketě?

Jejda, studium šlo nějak tak mimo mne. Asi proto, že jsem mámě chtěla vždy něco dokazovat, líbilo by se mi být kadeřnicí. Od osmnácti jsem se stala trenérkou a nejmladší rozhodčí krasobruslení. Od čtyř let jsem byla na ledě, otevřené zimní stadiony měly něco do sebe. Mrzly prsty na rukou i na nohou, tréninky byly vždy před hokejem nebo po hokeji, brzo ráno před školou anebo pozdě večer. Sport vás naučí disciplíně, zodpovědnosti a fair play. Absolvovala jsem Tělovýchovný institut v Bratislavě, kde tehdy přednášela paní Hilda Múdra, a mým velkým trenérským vzorem byl legendární krasobruslař Karol Divín. Takový Oldřich Nový na bruslích. To pro mne byly autority, s kterými jsem se setkávala ať už v roli trenéra, nebo v roli rozhodčího. Tradičně, jak to mezi krasobruslaři bývá, jsem začala studovat Lékařskou fakultu v Olomouci, měla jsem být zubařkou, ale ze samé lásky ke svému trenérovi a později otci svých dětí jsem chtěla být blízko něj a vystudovala jsem pedagogickou fakultu a později, kdy jsem měla svoji mezinárodní cestovní kancelář, jsem se pustila do „malého doktorátu“. Obecně tituly nepoužívám, ani na své vizitce je nemám, jen když jsem stála na akademické půdě na vysokých školách, tam to bylo firemní nutností.

Krasobruslení byl můj život a za všechno to vnímání krásy, estetiky, pořádku, čistoty, zákazů a příkazů může moje maminka. Ona byla něco jako Magdalena Dobromila Rettigová a Miroslav Kalousek v jedné osobě. Krasobruslení, později studium, pak samozřejmě moje cestování po světě mne formovalo a já nevědomky sbírala zkušenosti. Pětileté působení v roli asistentky v modelingové agentuře ve Vídni, kde jsem měla možnost být v týmu přípravy módních přehlídek, které připravovala naše agentura. Dokonce jsem měla možnost zúčastnit se jedné přehlídky Haute Couture Christiana Lacroix.

To byla jistě velká pocta, počet míst na haute couture přehlídkách bývá omezený a pečlivě hlídaný. Jaké máte na tuto událost vzpomínky?

To je pravda, na módní přehlídku vysoké krejčoviny se hned tak nedostanete. Pokud chce módní dům nabízet haute couture modely, musí splňovat standardy Chambre Syndicale de la Haute Couture a Chambre de Commerce et d’Industrie v Paříži. To znamená, že se musí řídit určitými pravidly, která určují počet zkoušek klienta, počty zaměstnanců atd. Každým rokem musí takový módní dům realizovat dvě módní přehlídky. A já dostala příležitost od majitelky vídeňské agentury, paní Harriette, zúčastnit se přehlídky Haute Couture Christiana Lacroix, a to hned v druhé řadě, což něco znamenalo. Byla jsem tenkrát holka z východu, která měla oko na kompozici a styl. Později jsem pracovala ve Stuttgartu v jedné designové agentuře mé sestřenky a když jsem přijela do Česka, hodně jsem obchodně cestovala a přitom řídila cestovní a dopravní kanceláře po celé Evropě. Měla jsem pod sebou asi 25 kanceláří se sídlem v Londýně, Lutonu, Katovicích a ve městech České republiky. Několik let jsem přednášela na vysokých školách marketing a management cestovního ruchu v Česku, na Slovensku a v Polsku. Později se k tomu přidal předmět Etiketa a Diplomatický protokol.

Zmínila jste, že je etiketa Vaší vášní. Proč? Co Vás na ní tak vzrušuje?

Etiketa začíná v rodině, nejdůležitější je matka, ta udává kódy „svaté“ rodiny. Etiketa jsou pravidla zdvořilého chování ve společnosti nebo mezi členy určité profese nebo skupiny. Pro mne etiketa vychází z inteligentní krásy, je to vaše srdce, které se vyvíjí, kultivuje, které vnímá to dobré a filtruje to špatné, a vy si vytváříte svou inteligentní krásu, to krásné Já.

Můj krátký seznam, jak začít s vývojem inteligentní krásy

Starejte se o sebe a ostatní.

Laskavost pro sebe i pro ostatní.

Zdvořilost pro sebe a ostatní.

Asertivita pro dobro.

Usmívejte se.

Vytvářejte krásné vzpomínky.

Obklopte se krásnými emocemi, dotyky, lidmi, prostorem, předměty.

Buďte ve svých činnostech upřímní. 

Věnujte se charitativní práci, dobrovolnictví, podpoře, pomoci, radě.

Snažte se nenadávat, neposmívat.

Žijte krásný život.

Daří se Vám tuto inteligentní krásu dodržovat?

I já měla dobu temna ve svém životě a přesto, že vás někdo dostane na kolena, pomluví vás, podvede vás, opustí vás kvůli jiné, zadluží vás, lže, vy z toho všeho onemocníte, ležíte tváří na zemi, nemocná, opuštěná, slabá, přesto prosím nezahořkněte a nebuďte zlí, prostě hledejte cestu, jak z toho ven. Vždyť přece můžete ještě rozfoukat ohýnek z toho dohořívajícího uhlíku, který je vedle vaší tváře na zemi. Začněte foukat a foukat až se rozhoří nový život, nová síla, nové teplo, nové světlo čistého života, další, lepší, zkušenější etapa vašeho života.

A teď ten rozhovor trochu odlehčím a nahlas říkám, že jsem často přišla o peníze nebo o důstojnost, ale nikdy o vkus.

Dělá Vám osobně nějaký bod etikety problém?

Když nemohu veřejně zasáhnout, když někdo vědomě lže. Když někdo káže vodu a pije víno a já stojím vedle a nic nemohu dělat. A nebo bájivě lže. Jednou mi jeden kolega vyprávěl, že byl vyslýchán státní bezpečností a ta že jej nutila ke spolupráci a on opravdu nakonec ten papír o spolupráci podepsal, ale vzápětí jej snědl. A já mu to uvěřila, samozřejmě, že to byla bájivá lež, ovšem pak už jsem mu nevěřila vůbec nic, ani to, že má doktorát.

 

labanova-img1labanova-img1

 

Který prohřešek proti etiketě vnímáte nejčastěji?

Vždy říkám absolventům kurzů: „Nyní, když máte za sebou dvoudenní klání s etiketou, odteď se vám bude žít mnohem hůř. V tramvaji vám bude vadit, že mladý sedí a babičky stojí, u stolu budete protáčet panenky, když někdo vedle drží příbor jako tužku. Pánové mají nesprávné oblečení po 18. hodině a jsou jim vidět chlupatá lýtka, dámy nějak pozapomněly na vkusnost svých šatů v divadle, budete kroutit hlavou, co to má naše ministryně zavěšeno na krku. Prostě skončil bezstarostný pohled na lidi kolem nás.“

A můj první pohled na muže nebo ženu souvisí s čistotou. Velmi mne překvapuje, že člověk, který jezdí v luxusním drahém autě, má zanedbané žluté zuby. Návštěva zubaře stojí mnohem méně než zaparkovaný Mercedes AMG GT Roadster. A mrzí mne, když žena zapomíná, že je dáma a nedá možnost mužům chovat se jako gentlemani. Pro mne je etiketa zkrátka životní styl.

Co je prazákladem etikety?

Můj táta vždy říkal (a to byl horník): „Dobré způsoby jsou klíčem k úspěchu, ty buď v sobě máš, anebo je pěstuješ celý svůj život. Morálku, respekt, charakter, zdravý rozum, důvěru, to všechno v obchodě nenajdeš. Nekoupíš si ani trpělivost a tvrdě si musíš vybudovat důvěru. Také integrita je základem slušného chování a láska, tu si za peníze zcela jistě nekoupíš.“ To jsou pilíře etikety.

Měla by se etiketa učit na základní škole?

Určitě jsem proti, aby se výuka dobrých mravů, etikety, stala jedním z vyučovacích předmětů na základní škole. Žáci by to mohli chápat, že se budou slušně chovat jen v tomto předmětu, a ještě za známky. Dobré mravy by se do dětí měly dostávat hned po narození, a to celý den a celou noc. Nejvnímavější věk dítěte pro pochopení, co je to slušnost, je do tří let.

Vedete kurzy nejen pro dospělé, ale i pro děti. Vidíte u nich nějaký větší problém, nedostatek v oboru?

Jedním z velmi úspěšných kurzů etikety je dvoudenní kurz Protocol. Protokol je důležitou součástí diplomatické a obchodní praxe. Nedostatečná znalost, ale zejména zanedbávání a nedodržování pravidel a zvyklostí společenské etikety, především ve styku se zahraničním partnerem, má za následek nejen negativní hodnocení obchodníka, ale může způsobit i urážku partnera a zhoršení atmosféry vzájemné komunikace. V tomto kurzu se věnujeme také rétorice a lobbingu. A tohle všechno ve většině neznají ani naši přední ministři a představitelé vlády, kteří za nás lobbují doma a ve světě. Naše klienty učíme vše od základu, od kontaktních situací, správného výběru oblečení, probíhají interaktivní etikety u stolu a seznamujeme je s tím, jak zacházet s autoritami, přípravě kongresové etikety, firemní a mediální komunikaci, je toho spoustu.

A práce s dětmi mne vždy hodně naplňovala, Šašek a královna aneb královské stolování je jedním z nejúspěšnějších zábavně-vzdělávacích setkání pro děti a jejich rodiče. A víte, kdo se u stolu neumí chovat, samozřejmě kromě šaška? Rodiče. Koušou do rohlíku, telefonují u banketního královského stolu, číši vína nedrží za stopku, no prostě hrůza. To děti jsou na tom mnohem lépe.

Chybí Vám nějaký zvyk běžný v minulosti a související s etiketou?

Ano, úcta ke starým lidem. Já jsem své babičce a dědečkovi dokonce i vykala. Když jsme se scházeli všichni pravidelně u nedělního stolu, měla babička vždy to nejčestnější místo. Naši mi nikdy nezakazovali, že nesmím prarodiče políbit, dotknout se jich. Dnes je mi z toho smutno, co vidím kolem sebe.

Považujete Francouzky za nejlépe oblékané ženy, nebo je to přehnaný mýtus?

Konečně otázka, na kterou se těším. Miluji módu a vše co s ní souvisí. Svým klientkám radím, jak se správně obléknout, když jedou ke starostovi města do Bruselu anebo jsou na světovém setkání v arabských zemích, co na sebe, co na hlavu, jaké boty, punčošky, jaká barva, jaká délka, výstřih, parfém, kabelka, no je toho opravdu hodně. Obléknout do business dressu ministryni je mnohem náročnější než obléknout moderátorku do casual dressu. A na detailech opravdu záleží.

Ano je to docela záhada, proč jsou Francouzky považovány za vrchol stylu. Jsou přece tak naturální, téměř bez make-upu, vše dělají bez jakékoliv námahy, dokonce je podezírám, že vybíhají na ulici tak nějak „nedokončené“. A protože francouzské ženy jsou skutečně v kolébce módy a stylu, jsou tím pádem vzorem pro celý zbytek světa, který se neustále snaží je nějak napodobovat. Z mých postřehů, Francouzka svou ležérnost, přirozenost, pohodlnost povýšila na kód pravé Francouzky. Od naturálního make-upu, nebarvených přírodních vlasů, vše vždy doplněno nějakým originálním kouskem. Nikdy však nevypadá lacině, myslím tím výstřihem, délkou šatů, červená je jen na rtech, a co vím jistě, mají ve svém šatníku převážně nadčasové kousky. Francouzka by nikdy nenosila příliš vysoké podpatky. Francouzku s botami jako Lady Gaga nikdy neuvidíte!

Často si lidé spojují styl s penězi. Co byste jim odpověděla?

Móda stárne, ale styl zůstává a nespočívá ani ve značce, ani v ceně.

Své kurzy a akce pořádáte mimo jiné v Brně. Liší se v něčem styl Brňáků od Prahy?

Miluji Brno a Brňáky, mám zde spoustu osobních přátel a skvělých klientů. Pravidelná byznys setkání Tea at Five nebo Snídaně s N byla vždy velmi vřelá a přátelská. Dlouhou dobu jsem žila ve Vídni a Brno je pro mne tak trochu malá Vídeň. Brňáci prostě mají styl, Pražáci jsou trochu pohodlní.

Naďa Ambra Labanová – propagátorka etikety, dlouholetá kolegyně Ladislava Špačka, pedagožka, lektorka, spisovatelka, koučka stylu a etikety. www.labann.cz